My Hunger Games Story: Chapter 5

10. května 2013 v 22:24 | Mona |  My Hunger Games Story
KONEČNĚ jsem dopsala pátou kapitolu :D Je v ní zachycen první tréninkový den a je docela krátká. Tak snad se líbí :)
Ještě přípomínám,že každý splátce je jeden můj spolužák. Jméno si všichni vybrali sami,mají stejné vlastnosti jako ve skutečnosti.

Chapter 5 (Kapitola 5)

Ráno mě budí klepot na dveře spolu s Effiiným pronikavým hláskem. Nechci nikam jít. Chci tady ležet,pod touhle měkoučkou peřinou a zůstat takhle až do konce života. Schovávám si hlavu pod polštář a chvilku takhle ležím. V tom si uvědomím,jak to,na co jsem pomyslela je ironcké. Vždyť za pár dní stejně budu mrtvá,tak co? Konečně se vyhrabu z postele,nazuju si ty úžasné baleríny a mířím do koupelny. Opět si dávám dlouhou sprchu,než se obléknu a vydám se na snídani. V jídelně už všichni jsou,včetně Portii a našeho přípravného týmu. Všechny pozdravím s milým úsměvem a Nicka jenom mrknu. Nesmím zapomenout,že žádný polibek nebyl,jinak by to ani pro jednoho z nás nedopadlo dobře. Sedám si ke stolu,kde probíhá hlasitý rozhovor. Cinna s Portií rozebírají naše šaty na interview před začátkem Her. Nemám ponětí,co krásného můžu od Cinny čekat tentokrát. Alespoň budu naposledy před vstupem do arény vypadat dobře.


Při jídle vůbec nevnímám,co ostatní říkají,ztrácím se ve vlastních myšlenkách. Plánuju si,jak se budu chovat na trénincích. Začínají už za pár hodin. Doma ve Sloji bych v tuhle dobu byla už dávno v lesích a chytala veverky. Teď místo toho sedím v Capitolu v posledním patře Tréninkového centra a chystám se na Hunger Games. Zasměju se,protože mi to přijde až neuvěřitelné. Všichni u stolu se na mě otočí,a tak smích zamaskuju kašlem. Haymitch se na nás potom otočí a spustí: "Tréninky začínají v deset,což znamená za necelé dvě hodiny. Váš tréninkový kostým vám Cinna dá do pokojů,takže se hned jděte obléct. Do tělocvičny vás já s Effie odvedeme,trénovat budete ale sami." Já i Nick přikyvujeme. "Snažte se moc neprovokovat ostatní splátce,hlavně Profíky,ale nenápadně se dívejte,kdo je v čem dobrý, abyste na ně v aréně byli připravení," pokračuje v radách Haymitch. Upřímně si nemyslím,že bychom někoho mohli vyprovokovat a taky nevím,proč bychom to dělali,ale to je fuk. Jenom přikývnu na souhlas a vrátím se ke své snídani.
Asi tady brzo zloustnu. Láduju se,co to jde. V aréně si zase budu muset rychle zyvknout na svůj starý život lovení v lese. Pokud tedy v aréně nějaký les bude. Jsem opravdu zvědavá, co letos Seneca Crane,hlavní tvůrce Her vymyslel. Vzpomínám na všechny arény,co jsem viděla v předchozích ročnících. Sutiny starého města. Džungle. Savana. Pro mě by byl nejlepší les nebo alespoň něco jemu podobné. Ale nechci si dělat zbytečné naděje. Na trénincích se chci naučit něco úplně nového,protože nikdy nevíte,co vás v aréně čeká. Střílet z luku a vrhat nože vážně nebudu,nechci Profíkům ani nikomu jinému ukázat,co umím,v čem jsem dobrá. Na jednotlivém hodnocení,které bude za čtyři dny,to ale vyloženě ukázat musím. A když dostanu vysoký počet bodů,nikdo nebude vědět,za co jsem to dostala,když jsem na trénincích nic nepředvedla. Tím líp. Využiju momentu překvapení. Přemýšlím,co jim asi ukáže Nick. Kromě toho,že umí dobře střlílet z luku,nevím,co umí. Vlastně toho o něm celkově moc nevím,i když ho znám téměř deset let. Rozhodnu se,že jakmile bude příležitost,což bude stejně asi až večer,pořádně si spolu promluvíme.

Z myšlenek mě vytrhne Effiino tlesknutí a její pronikavý hlas,oznamující nám,abychom se šli převléct,protože za hodinu začíná trénink. Já i Nick se zvedáme od stolu a jdeme směrem ke svým pokojům. Když zahneme za roh do chodby vedoucí k pokojům,chytnu ho za ruku a usměju se na něj. Obejmeme se,dodáme si tím energii a trpělivost několik příštích dní předstírat,že do sebe nejsme zamilovaní. Ještě než vejdu do pokoje,se na něj naposledy usměju a bez jediného slova oba zavřeme dveře od našich ložnic. Tréninkový trikot,jestli se tak tomu dá říct,má tmavě zelenou barvu. Na rukávu je napsaná dvanáctka,stejně jako na zádech. Na koních nohavic a rukávů jsou pruhy,každý jiné barvy. Jeden je světle šedý,druhý jemně zelený,třetí žluto-oranžový a čtvrtý červený. Na límečku jsou všechny čtyři barvy, přechází z jedné do druhé. Zvláštní. Přemýšlím,jestli to nějak nesouvisí s letošní arénou. Nakonec jen pokrčím rameny a obléknu si to na sebe. U nohou postele leží pár černých nepromokavých bot. Jsou moc pohodlné a dobře se v nich chodí a určitě i běhá. Doufám,že do arény nám dají stejné.

Když jsem hotová,vyjdu na chodbu a skoro se srazím s Nickem. Oba míříme do jídelny,kde na nás už čekají Effie s Haymitchem. Je skoro čtvrt na deset,což znamená,že jdeme brzo,nechápu proč. Když ale sjedeme do podzemního patra,kde je obrovská tělocvična,pochopím proč. Tělocvična je už plná čekajících a rozvičujících se splátců. Effie nás hrdě přivede do tělocvičny. Splátci se mezi sebou tlumeně baví,ale když přijdeme,stane se to znovu. Všichni přestanou a otočí se na nás. Nesnáším to. Naštěstí to ticho přeruší naše hlavní trenérka,Alexa. Vysvětlí nám,jak budou tréninky probíhat a co se v nich můžeme naučit. "Trénovat budete čtyři dny,vyzkoušet si můžete cokoliv,co budete chtít. Ale žádné spory s ostatními splátci,to bychom tu neradi viděli. Hodnoceni budete čtvrtý den vašeho tréninku," zakončuje svůj proslov. Za chvilku kruh splátců rozpustí a můžeme se volně pohybovat po tělocvičně. Je tu dvanáct stanovišť,u každého něco jiného. U jednoho se naučíte rozdělávat oheň,u dalšího splétat sítě,střílet lukem,přeskakovat překážky,...Zkrátka je tady toho hodně. Vydávám se na opačnou stranu tělocvičny než Nick. Učím se plést sítě,je to o dost těžší,než to vypadá. Trenér u tohohle stanoviště mi pečlivě ukazuje,jak každý provaz utáhnout,aby síť dobře držela. Je to opravdu fuška,protože stačí,když jeden provaz špatně utáhnete a celá síť se vám rozplete. Klobouk dolů splátcům ze Čtvrtého kraje,když splétat sítě a chytat ryby je jejich způsob obživy. Asi bych se zbláznila,kdybych žila v jejich kraji.
Po dvou hodinách splétání sítí se přesunu ke stanovišti,kde běžíte přes takovou kladinu a pod nohy vám hází různé předměty,kterým se musíte vyhnout. Je to dost těžké,ale naučila jsem se díky tomu soustředit se a vždycky držet rovnováhu. Když po té kladině už potom běžím,vůbec nevnímám,že mi hází něco pod nohy a automaticky to přeskakuji. Na Profíky to očividně udělalo dojem. Celá zpocená a udýchaná si na chvíli sednu a oddychuju. Za několik minut zazvoní zvonek,který oznamuje pauzu na oběd,který společně obědvají všichni splátci v jedné jídelně.

Profíci si samozřejmě zaberou největší stůl a hlučně se spolu baví. Ostatní splátci si poposedají k menším stolům a také vedou rozhovory,jen o něco potišeji. Já si radši sednu sama. Nick sedí u stolu s Jennie,holkou z Osmičky,která je docela sympatická a vypadá,že i něco umí. Pořád se něčemu směje,ta asi neví,co je to špatná nálada. Chudák holka,taková hezká a usměvavá a musí zemřít v aréně. Je mi jí fakt líto a chtěla bych se k nim přidat,ale mohlo by to vypadat,jako že špehuju nebo tak něco,takže zůstávám u svého stolu. Postupně se dozvídám jména dalších splátců,protože když na sebe při obědě mluví,snadno uhodnete,kdo je kdo. Kluk z Prvního kraje,tedy z kraje,kde je Tiffany,se jmenuje Matt,kluk z Dvojky,kde je Rose je zase Luke. Claire a Tommy jsou z Trojky,Maya a Sean z Pátého kraje. Všechny si je prohlížím a hádám, v čem jsou asi dobří. Moc mi to nejde,uprostřed mého hádání zazvoní zvonek a všichni se vracíme zpátky do tělocvičny. Jdu mezi posledními,když se stane něco,co jsem absolutně nečekala. Tiffany,která stojí přede mnou se ke mně otočí a řekne s tím svým zabijáckým výrazem: "Doufám,že víš,že vítěz je jenom jeden. Ty a ten tvůj Nickoušek nemůžete vyhrát." Dělám,že nevím,o čem to mluví a zvednu nechápavě obočí. "Ale prosím tě,nehraj to na nás,všichni jsme viděli,co jsi udělala na přehlídce a tím,že teď budeš dělat,že ho neznáš,nikoho neoblafneš. My nejsme takoví idioti,jak si myslíš," ukončuje náš rozhovor a vkročí sebevědomě do tělocvičny. A sakra,pomyslím si. Tak mi to asi moc nevychází. Ale co mám dělat? Nickovi to neřeknu,bůh ví,co by udělal.

V druhé části tréninku jsem mnohem opatrnější. Nenápadně se dívám okolo sebe,abych zjistila,v čem vynikají ostatní splátci. Profíci to nějak nezdržují. Tiffany hází nože a díky figurínám přímo do srdce,Rose je zase střelí šípy přímo do oka. Tak mám konkurenta, pomyslím si a sleduju ji,dokud nechytí můj pohled a nezadívá se na mě. Rychle uhnu,ale cítím,že se na mě pořád dívá. Co jí je? Otáčím se zpátky ke svému stanovišti a dodělávám oheň,který jsem začala. Rose mě pořád sleduje. Koutkem oka vidím,jak něco šeptá Noahovi ze Čtvrtého kraje a společně se smějí. Noah to pak řekne Tiffany a ta se začne smát taky. Co je tady jako vtipného? Nechápu to. Rose pak položí luk s šípy a vydává se k mému stanovišti. Vím,že jsem jde proto,aby mi uštědřila další cennou radu. Ale nic neříká. Začne rozdělávat oheň vedle mě. Chvíli tam sedíme potichu,ale Rose najednou spustí: "Kdepak máš Nickouška,hm?" zeptá se mě slaďoučkým tónem. "Ještě žije," odseknu. "V aréně ještě nejsme,jestli sis nevšimla," odpovím jí stejně falešným tónem. Rose najednou položí klacky,se kterými dělala oheň a vstane. "Cos to řekla?" zeptá se mě hlasitě. "Že v aréně ještě nejsme," opakuju. "Obávám se,že tohle si ke mně dovolovat nebudeš ty socko z Dvanáctky!" zakřičí na mě tak hlasitě,že se na nás celá tělocvična včetně Alexy a všech trenérů otočí. Vůbec na ni nereaguju. Alexa vykročí k nám a ptá se: "Nějaký problém? Říkala jsem snad jasně,že hádky s ostatními splátci si máte nechat na arénu!" Rose se na ni sladce usměje. "Obávám se,že máme problém. Tadyhle Katherine mi vzala můj nůž." Úsměv,který jsem až doteď měla na rtech mi zmrzne. To už přehnala. "Cože?" vyjedu na ni. "Já ani nevím,že nějaký nůž máš,ty mrcho!" zakřičím na ni. "Děláš si srandu? Nevíš? A jak se teda ten nůž dostal k tobě do kapsy?" zakřičí na oplátku. "Já v kapse žádný nůž ne-" začnu,ale pak si uvědomím,že mám v kapse opravdu její nůž. Vytáhnu ho ven a hodím ho na zem. "Tys mi ho tam dala! Proč bych ti brala nůž?" křičím znova. Několik mírotvorců k nám přiběhne a odtrhne nás od sebe,zatímco na sebe stále křičíme. Alexa utne naší hádku. "Opakuju to ještě jednou a naposledy: Na hádky a spory s ostatními splátci budete mít dost času v aréně!" Mírotvorci nás obě pustí. "Pro dnešek končíme!" oznámí nám Alexa.

Okamžitě se vydávám k výtahům,abych jela sama. Vteřinu před tím,než se dveře zavřou,do výtahu vběhne Nick. "Hej,co se stalo?" ptá se mě. "Byla to moje chyba. Neměla jsem se nechat vytočit. Takhle ze mě má srandu. Prostě ona mi řekla,že jsem jí vzala nůž,přitom já jsem ani nevěděla,že ně-" začnu,ale Nick mě přeruší. "Ššš," řekně potichu a položí mi prst na rty. "To je dobrý,Kath," řekne a obejme mě. "Prosím,už mě nikdy nepouštěj," řeknu mu a pouštím ho. "To bych moc rád,Katherine,ale už jsme ve Dvanáctém patře."

V jídelně na nás čeká Haymitch. "Tak jak vypadal váš první den? Zvlášť tvůj,Katherine?" ptá se. A do háje,on to ví. O té hádce. Dřív,než ale stihnu něco říct,Nick se dá do řeči. Sedne si ke stolu vedle Haymitche a mluví s ním do té doby,než Haymitch zapomene,že se mě na něco ptal. Nenápadně se vytratím k sobě do pokoje,abych se před večeří převlékla,ale na chodbě narazím na Cinnu. "Ahoj,Katherine," pozdraví mě s tím svým klidným výrazem. "Ještě jsem ti nepoděkovala. Moje šaty včera byly úžasné," řeknu mu hned místo pozdravu. "Děkuju. Už musím,uvidíme se na večeři." Usměje se na mě. Jakmile za sebou zavřu dveře,padnu do postele. Dnešek byl opravdu zajímavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kííkiss Kííkiss | Web | 10. května 2013 v 23:46 | Reagovat

zítra určitě přečtu!:) dneska už to bohužel nestihnu

2 Ronnie Ronnie | Web | 11. května 2013 v 11:42 | Reagovat

přečteno..:) ta Rose je fakt děsná mrcha!! doufám, že to bude prvn člověk, kterýho Kath v aréně zlikviduje :DD jsem zvědavá, jak to bude na dalším tréninku a kolik dostanou bodů..:))

3 Terri Terri | Web | 23. listopadu 2013 v 17:42 | Reagovat

Rose je mrcha to jo!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© jenn-shrader-lawrence | 2013 | copy only with source!