My Hunger Games Story: Chapter 4

6. května 2013 v 19:50 | Mona |  My Hunger Games Story
Mám tu další,už čtvrtou kapitolu. Věřte mi,že pokud se vám ty předchozí "jen" líbily,do téhle se zamilujete! ;) Pro Nicka a Kath to teď bude opravdu těžké...

Chapter 4 (Kapitola 4)

"Co tím myslíš?" ptám se ho,ale křik kapitolanů ze všech stran je tak hlasitý,že je nemožné,aby mě slyšel. Rozhlížím se na všechny strany a nevím,jak se mám zachovat,co se od mě čeká. Usměju a začnu mávat,vím ale,že je to málo,nestačí to. Musím udělat něco,díky čemu si mě zapamatují. Moje šaty za mě odvedly půlku práce,protože hoří. Ano,hoří. Ony hoří! Začnu panikařit,ale po chvíli zjistím,že vlastně žádný oheň necítím. Pár vteřin na to zírám,ale hned se vzpamatuju. Začnu zase mávat a přemýšlím,co bych udělala,než dojedeme na náměstí do centra města,kde bude mít proslov prezident Snow.


Otočím se na Nicka,taky mává a usmívá se. Asi ten jeho dokonalý úsměv způsobil to,co jsem udělala. Nenapádně jsem ho chytla za ruku. Nick se na mě hned otočil,ale nevysmekl se. Usměju se na něj ještě víc a políbím ho. Dlouze. Publikum začne skandovat. Vím,že tohle je to,co jsem musela udělat. Teď na nás určitě nezapomenou. Držíme se za ruce celou cestu na náměstí. Stále se usmívám a mávám na všechny strany,až mě bolí ruka. Mám z toho dobrý pocit. Udělala jsem správnou věc. Doufám,že to stačí na to,abychom v aréně oba přežili alespoň pár dní. I přes ten polibek pořád nevím,co k Nickovi cítím. Určitě ale vím,že v aréně musíme zůstat spolu. Teď už určitě,když si nás všichni budou pamatovat jako pár.
Přijíždíme na náměstí,kde je lidí ještě více. Prezident Snow nás přivítá a popřeje nám šťastné Hladové hry. Tomu se to říká,když ví,že za pár dní nebude mrtvý,jako 23 z nás,pomyslím si. Dívám se do jeho staré tváře a snažím se z ní něco vyčíst. Jakoukoli zmínku nebo nápovědu k letošních hrám. Ale nenajdu nic. Když se vracíme zpátky k Cinnovi,Haymitchovi,Effie a našemu přípravnému týmu,všichni splátci na nás zírají ještě víc než předtím. Ignoruji je. Když slézám z vozu,Haymitch mi věnuje nenápadný pohled a usměje se. Takže jsem udělala dobře. Cinna s Effie na nás pějí samé chvály. Oba dva,já i Nick se pořád usmíváme a mluvíme jak se Cinnou,Effie,tak s Haymitchem a dalšími stylisty. Jeden druhému ale neřekneme ani slovo. Effie nakonec rozhoduje,že je čas na večeři a taky se porozhlédnout po našem bytě. Nastupujeme do obrovského proskleného výtahu,který nás vynese až do posledního patra Tréninkového centra,kde strávím své poslední dny před vstupem do arény. Spolu s námi ve výtahu jedou také splátci z Prvního,Pátého a Čtvrtého kraje s jejich mentory. Astred ze Čtyřky se snaží se mnou navázat rozhovor. "Byli jste úžasní. Nepamatuju si ročník,kdy by splátci z Dvanáctky takhle zazářili," říká naoko mile a věnuje mi falešný úsměv. Taky se usměju a odpovídám. "Děkuju. Máš úchvatné šaty," říkám na oplátku. Přitom její kostým bych si na sebe nevzala ani za zlaté prase. Astred mi stačí jen poděkovat a vystupuje spolu s Noahem,jejich mentorem a přípravným týmem ve Čtvrtém patře. O patro výš pak vystoupí splátci z Pátého kraje,až zůstaneme ve výtahu sami. Celou cestu do Dvanáctého patra neřekne nikdo ani slovo. Když výtah zastaví a dveře se otevřou,opatrně vyjdu ven a prohlížím si náš domov pro několik následujícíh dní. "Pane bože," vydechnu. Je to tu ještě nádhernější než ve vlaku. Nevím,co jsem čekala,ale tohle rozhodně ne. Pohovky a židle jsou potažené těmi nejdražšími látkami,co vůbec existují,lustry a lampy jsou vykládané safíry a rubíny,nábytek je z toho nejkvalitnějšího dřeva,které lidstvo dokáže vyrobit.

Effie nás provádí bytem,všechno nám ukazuje a popisuje a pak nás odvádí k našim pokojům,s Nickem je máme naproti. Ještě chvíli s Effie mluvíme a když pak odejde se slovy,ať si před večeří odpočineme,bez jediného slova se otáčíme a každý zajdeme do svého pokoje. Sundám si svůj úchvatný kostým a z tváře si smyju všechna líčidla. Vlasy si rozpustím a spletu do jednoduchého copu. Chvíli prozkoumávám obsah skříně a nakonec si vyberu bílou košili a hedvábné kalhoty. Na nohy si nazuji pohodlné boty,slyšela jsem Effie,že jim říká baleríny. Nikdy v životě jsem je neviděla,ale jsou moc hezké a pohodlné. Na chvilku si sednu na postel a zjišťuju,že když jsem sama,myslím na Beth,Hannu,mou matku a nejvíc ze všeho...na Nicka. Nevím,co bych mu teď měla říct. "Ahoj Nicku,víš,já jsem tě políbila jenom proto,abychom v aréně měli dost sponzorů." Dokonalý. To mě bude asi tak do konce života nenávidět. I když vůbec nevím,co mu mám říct,zvedám se a mířím k jeho pokoji. Lehce zaklepu na dveře. Nic se neozývá. Trochu pootevřu dveře a náhlednu dovnitř. Nick sedí na okenní římse a kouká ven z okna. Pravděpodobně myslí na domov,na všechny svoje blízké,které už nikdy neuvidí. Nejspíš si mě vůbec nevšiml. Neslyšně přejdu po drahém koberci a posadím se naproti němu. "Ahoj," řeknu potichu. Nick se na mě podívá,ale z jeho výrazu nemůžu vyčíst,jak se cítí. "Můžu s tebou mluvit?" zeptám se,když nic neříká. "A co bys mi chtěla říct?" odsekne. Můj úsměv zmizí. " Ty jsi mě jen využila,abys měla sponzory! Já se pro tebe chtěl obětovat,chtěl jsem,aby Profící zabili mě,ne tebe. Chtěl jsem,abychom byli v aréně spojenci,abychom měli plán,ale postavil bych se Profíkům,což by znamenalo jistou smrt,abys ty mohla mezitím utéct,zachránit se,vyhrát tuhle zatracenou hru a vrátit se domů!" křičí na mě. "Ale proč?" ptám se. Pořád nechápu,proč to chce udělat. Nerozumím tomu. "Přemýšlej Kath. Jsi chytrá holka,přijdeš na to," říká už mnohem klidněji. Poslechnu ho a zamyslím se nad tím. Trvá mi asi tak pět vteřin,než mi to dojde. Zalapám po dechu. "Ale...," začnu,ale nevím,co vlastně chci říct. Tak mě to vyšokovalo,že nevím,co mám dělat,jsem úplně mimo. Nick se na mě znova podívá se slzami v očích. Vstane a sedne si vedle mě. Dívá se mi do očí,já to ale nevydržím a začnu se smát,Nick po chvilce taky. Tak tam tak sedíme,na okenní římse,pár dní před naší smrtí a smějeme se jako malé děti. Když se otočím zpátky,stále se ještě smějící,Nick mě zničehonic políbí. Nevysmeknu se mu. Když mě pustí,jeden druhému se díváme do očí,tentokrát se ale nesměju. "Nedovolím ti to. Zemřít jen proto,abych já se mohla vrátit." Nick ale znovu protestuje. "Katherine,je nás 24. 23 z nás zůstane navždy v aréně. Kdybys mezi těch 23 patřila ty a já se vrátil domů,trápily by mě výčitky svědomí až do konce života. Že jsem tě nechal zemřít," říká. "Ty si myslíš,že já bych se necítila stejně?" namítám. "Nemusíme se vrátit ani jeden,můžeme v aréně navždy zůstat spolu." "Ne,Kath,ty si to nezasloužíš,musíš žít dál. Jestli to vyhraješ,dají ti spoustu peněz a krásný dům,ve kterém můžeš žít,dokud nezemřeš. Ty nemáš zemřít v aréně,být jedna ze 23,kteří musí zemřít jako odplata Panemu za mír.Ty ne. Já," říká. Nic neříkám,a tak se nadechne a řekne to,co už nejspíš touží udělat už hodně dlouho. "Katherine,miluju tě," řekne tiše a zadívá se mi do očí. "Proto tě nenechám zemřít," opakuju. "A říkám to naposledy." Nick se zasměje mému naoko přísnému tónu hlasu a znovu mě políbí. "Takhle budeme mít v aréně hodně sponzorů," zasměju se.
U večeře ale nedáváme nic znát,nejspíš proto,že víme,že arénu může opustit živý jen jeden. Nechci,aby to dopadlo tak,že právě jeden z nás dvou to vyhraje. Jsem si jistá,že bychom se trápili do konce života. Chci,abychom zemřeli oba. Vyhraje to nějaký Profík a bude klid. Ale to Nick nedopustí. Vím to. Udělá všechno proto,abych zůstala naživu a pak se sám nechá zabít. Chci v tom zabránit,ale vím,že nepovolí. Je tvrdohlavý a když si něco umíní,jde si za tím. Když si představím,že už za pár dní bude mrtvý,oči se mi naplní slzami. Rychle zamrkám,abych je zahnala. Nesmím brečet,teď ne. Zítra začne trénování s ostatními splátci. Nesmíme na sobě s Nickem dát nic znát. Bude to těžké,ale jeden pro druhého to zvládneme. Snad.

Při večeři je takové ticho,až je mi to divné, A tak se pokouším začít rozhovor. "Splátci ze Čtyřky vypadají docela zabijácky," pronesu směrem k Haymitchovi. "Taky že jsou," odpoví klidně. "Pro ně je účast v Hrách cílem od dětsví,Katherine. Celý život jen trénují. A pak se přihlásí dobrovolně," dokončí větu a dlouze se napije ze sklenice s vodou. "Jak dlouho budeme trénovat?" ptám se dál,abych udržela konverzaci. "Čtyři dny. Poslední den vás budou hodnotit. To je hodně důležité,proto musíte být připraveni. Čím vyšší známka,tím větší šance na přežití. Do toho musíš dát úplně všechno," když vysloví poslední slova,upřeně se na mě zadívá. Taky se na něho dívám a snažím se pochopit,co má na mysli. Nick to asi vycítí a podívá se na mě,já ale uhnu pohledem a dál se věnuju své polévce. Chvíli je u stolu zase ticho,ale Effie ho protne svým pronikavým hlasem. "Jsem ráda,že mi konečně nepřidělili nějaké mouly. Vy dva to dotáhnete daleko,vsadím se," říká nám s milým úsměvem. Otočím se na Nicka,protože vím,že nemá v plánu to v aréně dotáhnout daleko. Ale taky se na Effie usměju a odpovím. "Díky,Effie,jsme rádi,že máš konečně někoho normálního,jako nás," zasměju se. Díky bohu Cinna začne mluvit o kostýmech na naše interview a Portia,Nickova stylistka,se přidá,takže už nemusím vymýšlet otázky Haymitchovi,aby mezi námi nevládlo ticho. Bez jediného další slova dojím svou večeři a vracím se do svého pokoje. Sednu si na okenní římsu a pozoruju tmavé nebe. Přemýšlím o domově,co teď dělá matka a všichni,které doma ve Sloji znám. Čekám,že za mnou přijde Nick,ale nepřichází. Nevadí,alespoň můžu chvíli přemýšlet.
Nad hrami přemýšlet nechci,protože bych tím pádem myslela i na Nicka,a tak si v hlavě promítám všechny splátce,které si pamatuju. Rose z Dvojky se asi narodila,aby zabíjela. Je to taková typická krasavice s hnědýma očima a štíhlou postavou,rozdávající úsměvy na všechny strany. Jakmile ale v aréně zazní gong,Rose bude asi ta první,kdo někoho zabije. A Noah s Astred ze Čtyřky nezůstanou daleko za ní. Koho bych se ale měla nejvíc bát,je Tiffany. Vždycky,když mě uvidí mě tak nenávistně probodne pohledem,že v aréně budu muset sakra rychle utíkat,aby mě v prvních dvou minutách Her nezabila. Toho kluka z jedenáctky,jehož jméno si nepamatuju,bych taky rozhodně neměla podceňovat. Tiffany. Rose. Astred. Noah. Lidi,kteří sice teď vypadají jako celebrity,ale kteří se mě za několik dní budou snažit zabít. Mě,protože jsem na přehlídce zaujala víc já než oni. Všechno je to moje chyba. Kdybych to neudělala,polovina splátců by mě určitě nechtěla hned zabít. Kdybych se chovala jako všichni ostatní splátci z našeho kraje,umřela bych v aréně po několika dnech a byl by klid. Ne,já husa musím udělat takovou pitomost,aby mě pak Profíci - Profíci! - chtěli zabít. Zakroutím sama nad sebou hlavou. Ale teď už je to jedno. Teď se musím soustředit na trénink.

Sedím u okna ještě dlouho,než jdu spát. Rozhodnu se zkusit sprchu v koupelně. Je tam nespočetně tlačítek,opěrek a všeho dalšího. Několik jich namátkou zmáčknu a zezhora začne tryskat horká voda. Nádhera. Sprchuju se asi půl hodiny,naléžitě si to užívám. Tak co,tohle zažiju jen jednou. Vybírám si jeden z měkoučkých velkých ručníků a zabaluju se do něj. Když si vysuším vlasy a obleču si pyžamo,zalezu si pod deku a snažím se usnout. Po hodině to vzdám. Jdu si znovu sednout k oknu a koukám ven. Asi hodinu po půlnoci slyším tiché ťukání na moje dveře. Usměju se,protože samozřejmě vím,kdo to je. Ještě než stihnu vůbec vstát a dojít ke dveřím,Nick už je vevnitř. "Ahoj," zdraví mě potichu. "Ahoj," taky ho pozdravím. Sedne si na proti mě,stejně jako před večeří. Tenhle rozhovor ale bude vypadat úplně jinak. "Co říkáš na koupelnu?" ptá se mě a kývne směrem k ní. Zasměju se. "Luxus. Ve Dvanáctém kraji bychom o tom mohli jenom snít. Tady je úplně všechno,na co si vzpomeneš. Pořád si nemůžu zvyknout na to,že všichni udělají,co si řeknu," odpovídám. "Já taky ne," přitaká Nick. "Hádám,že bychom si ani zvykat neměli,v aréně nás nikdo obsluhovat nebude." Nick mlčí. "Nemluvme o aréně," zašeptá. "Dobře," přikývnu. "A o čem chceš mluvit?" zeptám se. "O tobě." "O mě už všechno víš,není na mě nic zajímavého," odpovídám mu. "Ale je,určitě," namítá a přisune se ke mě blíž,aby mě znovu políbil. Taky se k němu nakloním,ale pak se zastavím. "Jak se budeme chovat na trénincích? Jako dvě hrdličky? To asi není dobrý nápad,Nicku," říkám rychle. Nick se odsune a přemýšlí. "Proč myslíš?" ptá se udiveně. "Budou nás chtít zabít,Nicku. Letos jim jejich plán nevyšel. Nezaujali. My ano. Už takhle to stačí. Horší to už může být jenom,když dostaneme dobrou známku na hodnocení." Nick přikyvuje. "Máš pravdu. Co ale teda budeme dělat?" Pokrčím rameny. Budeme se chovat jako kdybychom se jen normálně znali. Žádný polibek není. Nic se nestalo,chápeš?" "Jo,bude to tak lepší. Ale co v aréně?" "První dny bych se chovala stejně. Až nás bude míň,budeme hrdličky,to budeme mít sponzorů,že nestihneme chytat padáčky s jídlem. Pokud se nám teda povede přežít úvodní masakr," dodávám. "Dobře. Žádný polibek. Neznáme se. Ale až zítra. Dneska ti ještě jeden dát můžu,ne?" ptá se potichu. "To víš,že jo," odpovídám a nakloním se k němu. "Tak doboru," zašeptá. "Dobrou," zašeptám na oplátku. Jakmile se za ním zaklapnou dveře,padnu do postele. Tohle bude těžký týden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 7. května 2013 v 12:08 | Reagovat

nemůžou zabít ani jednoho z nich :'( Kat a Nick jsou pro sebe prostě stvoření :'(( jsem fakt zvědavá, jak se budou chovat na trénincích, jak budou skrývat, že jsou do sebe zamilovaní..já bych to na jejich místě asi moc nedokázala :D na toho kluka z jedenáctky jsem fakt zvědavá, vypadá dost nebezpečně..:D :) těším se na další díl, chci už vědět, co se bude dít na trénincích a jaké dostanou body!! :D :))

2 Sheri Sheri | E-mail | Web | 7. května 2013 v 15:40 | Reagovat

Som rada že sa takto pekne dohodli a dali dokopy :D Bála som sa že Kat vyvedie nejaké hlúposť. Aj keď "baleríny ako pohodlné topánky?" :DD Som zvedavá na tréningy, aj na konečné hry! A hlavne na to, aká bude aréna :)

3 Lily Love Lily Love | Web | 7. května 2013 v 19:26 | Reagovat

doufám že ani jedné postavě nějak neublížíš :D ti dva se mi líbí :) je to fakt dobrý příběh...kolik bude ještě dilů?

4 Kííkiss Kííkiss | Web | 7. května 2013 v 22:23 | Reagovat

je to hezky napsané..přečetla jsem to do konce, jen já nikdy neviděla ani nečetla hunger games, takže jsem se v tom trochu ztrácela..zítra si to stáhnu a podívám se na to, určitě mi to objasní spoustu věcí:) potom určitě přečtu i předchozí části:)
jinak je lepší kniha nebo film?(vím že to má více dílů)

Ps. už jsem udělala nové ikony:)

5 Mona Mona | Web | 8. května 2013 v 11:54 | Reagovat

[3]: hooodně dílů :D plánuju celkem tak kolem 20 kapitol ;)

6 Mona Mona | Web | 8. května 2013 v 11:55 | Reagovat

[4]: podle mě je lepší kniha,ale to je každého názor :)

7 ddlovato ddlovato | Web | 8. května 2013 v 11:57 | Reagovat

moc děkuji;)

8 DisnyL♥ DisnyL♥ | Web | 8. května 2013 v 17:42 | Reagovat

moc dekuju :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© jenn-shrader-lawrence | 2013 | copy only with source!