My Hunger Games Story: Chapter 3

5. května 2013 v 11:51 | Mona |  My Hunger Games Story
Nemohla jsem to vydržet a hned vám sem dávám třetí kapitolu. Tentokrát je celkem krátká,obsahuje hodně dlouhý a zajímavý rozhovor Katherine a Nicka. Tak čtětě a dávejte mi vědět,co si myslíte! ;)

Chapter 3 (Kapitola 3)

"Jsem Cinna,tvůj stylista," představuje se mi. Překvapilo mě to. Čekala jsem,že můj stylista bude nějaký postarší blázen z obličejem vyhlazeným tak,že vypadá hůř než porcelánová panenka. Ale Cinnovi nebude víc než třicet. Má tmavou,až čokoládovou kůži a jediné znamení,že je z Capitolu je zlatá linka nad každým očním víčkem. Působí moc mile a sympaticky a jsem ráda,že mám jeho. Jsou to jeho první Hry,takže chce zapůsobit. "Já jsem Katherine.Doufám,že mě nepomažete sazí," zavtipkuju. Cinna se zasměje. "Ne,toho se nemusíš bát. Jsem tu od toho,aby si udělala dojem,získala sponzory. Ne,abych tě navlékl do nějaké maškarády." "To jsem ráda," usměju se. "Ale nejsem si příliš jistá,jak zařídit,abych se lidem líbila," podívám se na Cinnu s prosebným pohledem a pokračuji. "Když chci,myslím,že dokážu být celkem milá,ale to asi nestačí. Když jsem se dívala na předchozí ročníky,Profíci vždycky zajuali tak,že se o nikom jiném nemluvilo. Abych dostala sponzory,měla bych se taky tak zachovat,jenže nevím,co přesně mám udělat." Cinna přikývne. "Zlatíčko,od toho jsem tady. Pomůžu ti s čímkoliv." Usměju se. Se Cinnou je mi opravdu dobře. Tohle je asi první kapitolan,který není nafoukaný. "A kromě toho,Profíci nejsou jediní,kteří můžou zaujmout,nemyslíš?"


"Au!" vykřiknu už asi po sté,když mi znovu strhnou takovou divnou pásku z nohy. Nevím,co to dělají,ale ukrutně to bolí. Zajímalo by mě,co teď dělají Nickovi. Přestaň na něj myslet,přikážu si. Ale nejde to. Nevím,co mezi námi je,je to zvláštní,ale bude to asi důvod,proč ho prostě nemůžu zabít. Když nemůžu přemýšlet o Nickovi,přemýšlím alespoň o Hrách. Nejvíc se obávám Astred a Rose,ty vypadaly pěkně zabijácky. Kluk z jedenáctky,jehož jméno vždycky zapomenu, se asi taky dostane dost daleko. Noah je celkem sympaťák,ale vsadím se,že na ten jeho kukuč mi skočí hodně splátců. A já to rozhodně nebudu. Hry mě opět zavedou k Hanně. Vzpomínám na poslední vteřiny jejího života. Jak se bránila,jak Cece skoro zabila. Byla statečná,prostě slezla z toho stromu a bojovala. Když si vzpomenu,jak umřela Hanna,zavede mě to taky ke smrti Beth. Bylo to příšerné,když umírala.

Když jsme toho dne šly do lovit do lesa,vydaly jsme se k potoku nachytat nějaké ryby. Beth si stoupla na kámen u břehu,ale nevšimla si dalšího kamene a o ten zakopla. Jakmile spadla na zem,okamžitě jsem k ní přiběhla. Beth doslova křičela bolestí. Prý to má nějaké nateklé. Když jsem jí odhrnula nohavici,myslela jsem,že tam sebou seknu vedle ní. Její kost na lýtku byla zlomená v půli a pod kůží bylo vidět,jak téměř trčí ven. Vytřeštila jsem na to oči a když Beth viděla můj výraz,vyhrkla: "Co je? Co s tím mám,Kat?" Chvíli jsem nevěděla,co říct,ale to,že jí skoro trčí kost ven z nohy,jsem jí nemohla. Řekla jsem jí,že nevím,že to není vidět a ryhle jsem jí nohavici stáhla,aby to neviděla. Beth byla v takovém šoku,že kdyby zjistila,co má s nohou,asi by se zbláznila. Celou cestu domů probrečela bolestí. Nejhorší to bylo,když jsme podlézaly plot,Beth naříkala tak,že to musela slyšet celá Sloj. Když jsem jí přivedla domů,matka se okamžitě vydala do vesnice pro pomoc. Ale doktora si nikdo z nás nemůže dovolit a na zlomeninu nohy vám bylinky z lesa moc nepomůžou. I když jsme s matkou obě věděly,že je jen otázkou času,kdy Beth zemře,pořád dokola jsme jí opakovaly,že to bude dobré. Zemřela mi v náručí několik hodin po půlnoci. Až do konce jsem jí držela za ruku a nechtěla jsem jí pustit. Několik dní jsem pak seděla u sebe v pokoji a zírala do tmy. Několik týdnů po Bethině smrti jsme pak s matkou neměly téměř nic k jídlu,protože i když jsem s Beth chodila lovit,sama jsem v lese nikdy nebyla a bála jsem se. Věděla jsem ale,že musím překonat svůj strach,jinak obě vyhladovíme.

A tak jsem se jednoho dne sebrala a šla na okraj lesa. Pod jedním stromem jsme schovávaly dřevěný luk a několik šípů. Zkoušela jsem cvičně sřílet do stromů a celkem mi to šlo. První,druhý ani třetí den jsem však neulovila nic,s matkou jsme jedly jen bobule a jahody. Čtvrtý den jsem však ulovila svou první veverku. A světe div se,trefila jsem ji do oka. Od toho dne jsem se jen zlepšovala a někdy se mi poštěstilo chytit i divokého bažanta a to jsme pak měly opravdové hody. Ještě chvíli vzpomínám na Beth i na Hannu,když si uvědomím,že neslyším žádné zvuky ani hlasy mého přípravného týmu,který pomáhá Cinnovi. Zvednu hlavu a zjistím,že jsem v místnosti sama. Nevím,kam všichni odešli a tak si jen sednu a čekám. Rozhlížím se po místnosti,jestli neuvidím hodiny,ale stěny jsou holé. Za několik minut pro mě přichází Cinna a odvádí mě do šatny,kde už na mě čeká tým s mým kostýmem. Říkají mi,ať zavřu oči,abych kostým neviděla,že prý je to překvapení. Poslechnu je a celou dobu mám zavřené oči. Po nesnesitelných dvaceti minutách je můžu konečně otevřít. Cinna mi splétá vlasy a jedna z dalších stylistek mi maže obličej nějakými krémy a líčí mě.

Když je všechno hotovo,prohlížím si sama sebe v zrdcadle. Nepoznávám se. Líčidla mě hodně zkrášila,vypadám jako panenka. Vlasy mám smotané do nádherného drdolu nad hlavou a nastříkané třpytkami. Ale šaty...Ty nejdou popsat. Nejsou to ani tak šaty. Na sobě mám černý kožený overal od krku až ke kotníkům a přes něj navléknutou jakousi oranžovo-červenou síť,která je spletená tak,že vypadá jako oheň. Prostě úchvatné.

Za několik minut už se připravujeme na přehlídku splátců. Oba splátci z každého kraje se vezou v jednom kočáře taženým koňmi a projedou jím tak městem,aby si nás kapitolané mohli pořádně prohlédnout. Kočáry jsou seřazeny od Prvního po Dvanáctý,což znamená,že já a Nick jdeme na řadu poslední. Když přijdeme do sálu,kde se ostatní splátci připravují na přehlídku,všichni se na nás otočí. Citím se divně,jejich pohledy mi vůbec nejsou příjemné. Teď si najednou nejsem jistá,jestli je dobrý nápad se lidem líbit. Tiffany z Prvního kraje mě probodává tak nenávistným pohledem,že si myslím,že v aréně ta,po kom půjde jako první. Jakmile si toho všimne Cinna,rychle spolu s Haymitchem a Effie přichází k nám,aby nám dal pár rad. Splátci z ostatních krajů se pomalu otáčejí zpátky ke svým mentorům. Za půl hodiny vyjede do města první kočár. Jsem tak nervózní,že Haymitche nevnímám. Když se na cestu městem vydá kočár se splátci ze Třetího kraje,Haymitch nás nechává o samotě. Oba se třeseme nervozitou i strachem,a nevíme,co bychom si měli říct.
Po několika minutách ticha se obrátím na Nicka a říkám: "Sluší ti to." Nick se na mě otočí a reaguje. "Díky. Tobě taky. Cinna je opravdu talent." "To jo,jsem ráda,že náš stylista není žádný cvok,co by nás navlékl do nějakých stupidních kostýmů nebo nás pomazal sazí." Chvíli zase mlčíme,když Nick najednou spustí. "Co budeš dělat,až v aréně zazní gong?" zeptá se mě. To je divná otázka. Jako by mě vyslíchal. Jako by se chtěl dát dohromady s Profíky,říct jim přesně,jak se v aréně zachovám,aby mě pak mohli zabít. Nevěřím mu,a tak lžu. "Asi se pokusím vzít něco malého z Rohu hojnosti a utéct. Nemá cenu se tam zdržovat." Můj plán je ale ve skutečnosti nezdržovat se v Rohu hojnosti vůbec. Otočit se a utéct. Nick přikyvuje. "To hodlám taky udělat. Doufám,že nám tenhle rok nepřipraví nějakou příšernou arénu. Třeba poušť. To bychom všichni zemřeli za pár dní." Nevím,kam tím míří,ale zapojuju se do konverzace. "To asi ne. Capitolu se by moc nelíbilo,kdybychom všichni hned umřeli a ještě ke všemu na žízeň. Oni chtějí,abychom se pozabíjeli." Nick přikývne. "Máš pravdu,ale já nikoho nezabiju,pokud nebudu muset. V aréně chci být sám,protože kdybych měl spojence a někdo by mě zabil,můj spojenec by aspoň nemusel truchlit." "Myslíš,že by truchlil jenom tvůj spojenec,kdybys zemřel?" šeptám. Nick pokrčí rameny."Nevím,nejspíš moje rodina,ale ta truchlí už teď,protože ví,že se nevrátím." "Ale vrátíš," namítám tiše. "Ty se vrátíš,já se vsadím," pokračuju. Nick se zasměje a odporuje. "Ne,Kath,já se nevrátím. Copak mám šanci proti Profíkům? Oni na tyhle zatracený hry trénujou od tý doby,co se naučí chodit! Já proti mám šanci asi jako moucha proti slonu!" skoro už zakřičí,že se po nás ostatní splátci začínají otáčet. "Promiň,neměl jsem na tebe takhle vyjet," omlouvá se. "To je dobrý." "Já si ale vážně nemyslím,že mám nějakou šanci tohle vyhrát. Pár lukama a šípem nikoho neohromím." "A proč by ne?" namítám znovu. "Máš větší šanci přežít,když někomu střelíš šíp do srdce." Nick se ale nevzdává."Katherine,já se nikdy šípem do srdce nikomu netrefím. Párkrát jsem střílel z luku,ale veverku do oka fakt netrefím. Ty jo. Já ale ne." Na chvíli se odmlčí. "Vsadím se s tebou,že v aréně budu mezi prvními,po kterým půjdou Profíci." Větu dokončuje se skloněnou hlavou. "To neříkej!" vyhrknu. "Oba to přežijeme a oba máme šanci! Nevzdáme to!" Nick se na mě podívá s beznadějným výrazem v tváři. "Ne. Kath,to není můj osud,tyhle hry vyhrát. Můj ne. Tvůj." "Jak to myslíš,můj?" divím se. "Kath,já pro tebe umřu." Vykulím na něj oči. "Proboha proč?" ptám se nechápavě. Nick neodpovídá. Otáčí se směrem,kde ještě před půl hodinou stál kočár s Profíky ze čtvrtého kraje. Zazvoní zvonek a brána před námi se otvírá. Kočár vyjede z brány a nás oslní světlo a křik kapitolanů. "Tenhle rok Profíci nebudou jediní,kteří zaujmou,Kath."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 5. května 2013 v 12:07 | Reagovat

"Já jsem Katherine.Doufám,že mě nepomažete sazí." :'DD supeeer :D jsem ráda, že tam byla ta vzpomínka na Beth..umřela kvůli takový pitomý nehodě :'( chudák Katherine a její matka..:( a když jí Nick řekl, že pro ní umře..<3 těším se na samotnou přehlídku a hlavně na arénu! :)

2 jennifer-love-hewitt-fans jennifer-love-hewitt-fans | Web | 5. května 2013 v 14:27 | Reagovat

dost dobrý:) hezky píšeš:) určo si ráda přečtu další:)
PS: a uděláš mi teda ten lay?:)

3 Lily Love Lily Love | Web | 5. května 2013 v 19:59 | Reagovat

nevím jak to moc komentovat abych nekomentovala pořád stejně ale líbí se mi to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© jenn-shrader-lawrence | 2013 | copy only with source!