My Hunger Games Story: Chapter 10

26. května 2013 v 20:21 | Mona |  My Hunger Games Story
Tak tady máte další kapitolu ;) Jen mě mrzí,že mi zbyla asi už jen jedna čtenářka,a to Ronnie. Na začátku vás bylo mnohem víc,teď jsem vás nějak poztrácela...:( Doufám,že je to jen můj dojem a ve skutečnosti to čtete,a jen nekomentujete :D
Každopádně Ronnie,užij si to,na konci kapitoly je aréna! ;)

Chapter 10 (Kapitola 10)

Nemůžu usnout. Samozřejmě. Za několik hodin nás odvlečou do arény. Měla bych se pořádně vyspat,abych nabrala energii,ale prostě to nejde. Když si vzpomenu na dnešní rozhovor s Ceasarem a zvlášť na to,co Nick myslel tou historkou o pohřbu mého otce,chce si mi brečet. Brečela bych,ale neuroním ani slzu. Jsem tak nervózní,zmatená a vyčerpaná,že bych měla usnout snadno,ale v hlavě mám tolik myšlenek,že je to nemožné.


Když jsme se po rozhovoru vrátili zpátky na naše patro,beze slova jsem odešla do svého pokoje. Odmítla jsem večeři,v tu chvíli bych do sebe nevpravila ani sousto. S Nickem,vlastně vůbec s nikým jsem od rozhovoru ani nepromluvila. Zavřela jsem se tady v pokoji a ještě jsem z něj nevytáhla paty. Čím víc se teď snažím usnout,tím je to horší. Za hodinu už jsem tak netrpělivá,že vstanu z postele a nepřítomně chodím po pokoji. Mohla bych si zajít na střechu,alespoň ještě naposledy uvidím opravdovou oblohu a ucítím čerstvý vzduch.

Pomalu otevřu dveře,ale chodba je tmavá,takže nic nevidím. Zamžourám do tmy a moje oči si na za chvíli přivyknou. Nikdo tam není. Skvěle. Rychle vyklouznu ze dveří a tiše za sebou zavřu. Tichými kroky se vydám ke dveřím vedoucím na půdu. Rychle vyjdu několik schodů a ocitnu se na střeše Výcvikového centra. Fouká silný vítr,za což jsem jedině ráda. Jdu směrem ke květinám,které jsem si posledně prohlížela,ale po těch krásných růžových květech tu není ani památky. Sednu si na lavičku v malém altánku a sleduju noční oblohu. Přemýšlím,jestli ji v aréně uvidím tak,jak ji znám. Ale nejspíš ne,tam nepoznáte,co je opravdové a co je jenom jako. Snad tam budou nějaké rostliny nebo zvířata,která znám,abych tam alespoň pár dní vydržela. Znovu si vzpomenu na dnešní rozhovor a vybaví se mi Jennie. Byla vtipná a sympatická,určitě si ji všichni museli oblíbit. Hádám,že ta v aréně nějakou dobu vydrží. Udělám rychlé,ale doufám,že chytré,rozhodnutí,že se s ní v aréně spojím. Vím,že to neodmítne. Každá z nás je v něčem dobrá a spolu bychom mohly tvořit docela silný tým.

Největší obavy začínám mít z Dona. Vsadím se,že se různých přestřelek během Her nebude účastnit a počká si až na finále. Jsem si naprosto jistá,že má víc než jen šanci tohle vyhrát. Můj další typ na vítěze je Noah ze Čvrtého kraje. Je to Profík,takže by mě vůbec nepřekvapilo,kdyby to vyhrál. Myslím si,že je schopný zabít koholi,kdo mu přijde do cesty. Vzpomenu si na to,co říkal na tréninku,když jsem kolem něho prošla. "Tak tahle bude v aréně moje práce a nikdo se mi do toho nebude plést,jasný?" Na tuhle větu těžko zapomenu. Budu si muset pěkně chránit záda.

Poprvé po dlouhé době si vzpomenu na domov. Doma bych touhle dobou už dávno spala,vstala bych opět za úsvitu a vydala se do lesů. Neuvěřitelné,jak se váš život může takhle změnit. Zajímalo by mě,co si beze mě teď matka počala. Nejspíš vzala ty nejdůležitější věci a šla bydlet k nějakým sousedům. Jestli se domů nevrátím,bude muset prodat dům. A to vážně nechci. Pokud se vrátím,budu bydlet v domě ve Vesnici vítězů,což je na okraji Sloje. Ve Vesnici bydleli jen dva lidi,tedy Haymitch a ten chlap před ním,který už je bůhví kolik let mrtvý.

I když nechci,znovu myslím na Nicka. Vážně nevím,co si mám myslet. Řekl mi,že bude s Profíky,ale podle toho,co všechno vykládal v rozhovoru,opravdu nevím,jsem z toho hodně zmatená. Což je horší,protože nevím,jak se k němu mám chovat v aréně. Spojit se s ním? Zabít ho? Nechat ho,ať ho zabijí Profíci? Nejlepší by bylo,kdyby sem teď přišel a mohli bychom si pořádně promluvit. My o vlku a vlk za humny,pomyslím si,když slyším blížící se kroky. Koutkem oka vidím,jak přichází k lavičce,na které sedím. Otáčím se na něj až v okamžiku,kdy na ní dosedá. "Ahoj," pozdraví mě tiše. "Copak,sdělíš mi zase nějakou skvělou zprávu jako posledně,když jsme byli na střeše?" odseknu mu,protože nevím,jak se mám zachovat. "Poslyš,Katherine,chtěl bych...chtěl bych se ti za všechno omluvit-" začne,ale přeruším ho. "Jenom omluvit? A co takhle to nějak napravit? Třeba zrušit tvé spojenectví s Profíky,říct mi,co ke mně doopravdy cítíš? Nebylo by to lepší?" otočím se na něj plná vzteku. Nick jenom vzdychne a smutně zavrtí hlavou. "Tak co?" zeptám se ho,už klidněji. "Dáš radši přednost Profíkům,kteří tě nakonec stejně zabijou? Protože já byc tě nezabila,víš?" Nick chvíli váhá. "A proč ne? Máš k tomu spoustu důvodů!" ptá se zmateně. "Protože nejsem pomstychtivá mrcha!" zaječím na něj. "Teď se ale chováš jako pomstychtivá mrcha," podotkne. "Kdybych se tak doopravdy chovala,tak se spolčím s Profíkama,víš?" řeknu mu líbezným hlasem. Najednou se zarazím. Nick očividně taky. Docvaklo mi to. Tím,že jsem vyslovila tuhle větu mi to najednou došlo. Nick se mi chce svým spojenectvím pomstít. Ale proboha za co? "A za copak se chceš mstít ty?" zeptám se tiše. "A copak tě to najednou tak zajímá?" odsekne mi. "Chceš mě snad zabít nebo co?" ptám se dál. "Kdybych tě chtěl zabít,mohl jsem to udělat už dávno. Nejednou jsem měl příležitost," odpovídá mi konečně na otázku. Myslí tím,když mě viděl lovit? To už se asi nikdy nedozvím,protože se okamžitě zvedám a odcházím pryč. "Katherine,po-" "Co zas? Zase mi chceš něco nakecat? Už mám těch tvých pitomých řečí plné zuby! Těch tvých báchorek o tom,že kvůli mě umřeš,že se postavíš Profíkům,že mě miluješ! Nech si to pro nějakého většího idiota,protože jestli si myslíš,že jsem natolik blbá,abych ti tohle všechno sežrala,tak to fakt nejsem!" ječím. Pak se zastavím a zadívám se na něj. "Sbohem,Nicku Cagi," zavrčím ještě a zuřivě seběhnu schody,načež prásknu dveřmi. Takže mám jasno: Nick Cage mě chce zabít.

"Vstáváme,vstáváme,dneska je váš velkýýý den!" budí mě ráno Effiin hlas skrz dveře. Mám na sobě ještě župan,ve kterém jsem byla v noci na střeše. Docela se divím,že jsem po té hádce vůbec usnula. Spala jsem jen pár hodin,ale lepší než nic. Je brzo ráno,slunce ještě ani pořádně nevyšlo. Jdu do koupelny a omývám si obličej studenou vodou. Vlasy si rozčešu a spletu do copu. Nepřemýšlím nad tím,co si obléct a tak popadnu první kalhoty a košili,co mi padne do oka. Ještě napůl spící se vydávám do jídelny. Na stole není žádná snídaně,což je mi vcelku jedno,protože teď bych do sebe nenacpala vůbec nic. Sedí tam všichni,kromě Nicka,nechtějí,abychom se před vstupem do arény viděli. Za chvíli ještě přicupitá Effie. Vím,že je smutná,protože jsme její první splátci,kteří zaujali. Haymitch mi dává poslední rady,Nickovi už je zřejmě uštědřil. "V Rohu hojnosti bude všechno,co budeš potřebovat k přežití,všechno,co si nesmíš vzít. Hlavně se nezapleť do úvodního masakru,z něho bys zřejmě nevyvázla živá. Prostě se co nejdřív otoč a běž co nejdál pryč. A hlavně najdi vodu. Jídlo si můžeš obstarat později,bez něj nějakou dobu vydržíš,ale bez vody moc dlouho ne. Za dva,tři dny bys byla mrtvá. Takže pamatuj,utéct a najít vodu," zakončuje. Jen přikyvuju,jsem natolik vyčerpaná,vyděšená a zmatená,že se nezmůžu na nic jiného. Nastává okamžik loučení. Nesnáším ho a navíc se pořádně loučit neumím. Obejmu Haymitche a ten mi popřeje hodně štěstí. Effie mě objímá s povzbudivým úsměvem a říká mi,že se bude snažit přimět Haymitche,aby nám získal co nejvíc sponzorů. Obejmu i celý náš připravný tým,všichni mají v očích slzy. Ráda bych se rozloučila i s Portiou,ale ta je s Nickem,který už má zřejmě loučení za sebou. Se Cinnou se loučit nemusím,protože se mnou bude až do okamžiku,než mě kovový kruh vynese do arény.

Jdu se převléct do svého pokoje. Na posteli leží moje tréninkové oblečení,se kterým už se dobře znám. Rychle si ho obleču a vrátím se zpátky do jídelny. Cinna už na mě čeká. Naposledy se se všemi rozloučím a rychle se vydávám pryč,abych se na ně nemusela dívat. Míříme na střechu,odkud nás vznášedlo odveze do arény. Vylezu nahoru po kovovém žebříku. Uvnitř je malá místnost se skleněným stolem a čtyřmi židlemi. Okolo místnosti stojí několik mírotvorců. Na stole je přichystaná snídaně. Sedáme si se Cinnou naproti sobě a mlčky žvýkáme jídlo. Neustále se dívám ven z okna,abych měla přehled o tom,kde jsme. Asi za patnáct minut opouštíme město a vidím jen zelené pláně. Letíme asi další půl hodinu,když vidím chvíli jen tmu a pak se dveře vznášedla otevřou. V doprovodu dvou mírotvorců míříme do jedné z komor pod arénou. Každý splátce se svým doprovodem má jednu. Místnost je velká,u jedné ze stěn stojí černá pohovka,vedle ní kovový věšák,na kterém visí mé oblečení do arény. Černé kalhoty,dlouhé tričko a nepromoková bunda s dlouhým rukávem. Na rukávech bundy opět zpozoruji ty barevné pruhy,nechybí ani na tričku. Tázavě se otočím na Cinnu,ale ten jenom krčí rameny. Chci mu něco říct,ale on si jen položí prst na ústa. Chápu,nesmím nic říkat,protože už nás natáčejí kamery a vysílají nás do celé země. Sedáme si na pohovku. Na malém stolku leží jídlo,ale odmítám ho. Už tak v sobě jen tak tak udržím snídani. Upíjím jen trochu vody,ale nedokážu do sebe dostat ani polovinu sklenice,a tak ji radši položím. Cinna mi podává ruku. Něco v ní drží. Špendlík s reprodrozdem. Málem bych na něj zapomněla. Připíná mi ho na okraj bundy. Děkovně na něj kývnu. V tom se z reproduktoru nad námi ozve monotónním hlasem,"60 sekund." Začínám panikařit. Pomalu se nadechuju a vydechuju,abych se uklidnila. "50 sekund," oznamuje nám. Objímám Cinnu a nechci ho pustit. Chvíli tam takhle stojíme,ale opět nás přeruší ten hlas,"20 sekund," říká stejným hlasem. Pomalu se vydám ke kovovému kruhu na druhé straně místnosti. Váhavě si na něj stoupnu. Ve chvíli,kdy na něj pořádně došlápnu,se ozve: "10 sekund." Rychle se otočím na Cinnu. Náhle se sklěnená stěna kolem mě uzavře. Znovu pomalu dýchám. No tak,uklidni se,to zvládneš,říkám si.

Ještě chvíli se dívám na Cinnu,který tam,za skleněnou stěnou mého válce klidně stojí a usmívá se. Jeho pohled mě trochu uklidní,ale než mu stihnu alespoň zamávat,válec,ve kterém jsem zavřená,se pohne a vyjede nahoru. Chvíli je tma,pak mě oslní ostré světlo. Jsem v aréně. Mám 60 vteřin na rozhlédnutí se. Pomalu zvednu hlavu a první co vidím,je Tiffany,holka z Jedničky,která stojí necelé dva metry po mé pravé straně. Super. Tak to budu mrtvá asi tak za dvě minuty. Po mé levé straně stojí kluk ze Sedmého kraje,jehož jméno neznám. Nevybanuju si,že bych ho viděla na tréninku. Snažím se najít Nicka,ale stojí za Rohem hojnosti,takže ho nevidím. Zbývá už jen 40 vteřin. Ještě jsem si ani nevšimla,jak vypadá aréna,takže si přestávám prohlížet,kde kdo stojí a rozhlížím se po aréně. Proboha. Naše aréna je rozdělená na čtyři roční období.

V Rohu hojnosti jsou zbraně,léky,jídlo,voda a spousta dalších věcí,které je potřeba k přežití a které si zaberou Profíci,jak říkal Haymitch. Dál od Rohu jsou rozházeny batohy a další věci - lahve na vodu,malé nože - což je při úvodním masakru dost nebezpečné-,bochníky chleba a další věci. Třicet vteřin před tím,než zazní gong,se rozhoduju,co udělám. I po tom,co mi Nick provedl,musím být s ním. Ale setkáme se až po úvodním masakru. Pokud ho přežijeme. Pokud ho nepřežije Nick,musím se dát dohromady s Jennie. Asi deset metrů od mého kovového kruhu leží černý batoh. Vypadá,že je docela plný a rozhodnu se,že pro něj poběžím a uteču. Tiffany po mém pravém boku si už brousí zuby na zbraně v Rohu. Nejspíš si nějakou rychle vezme a než se vzpamatuju,bude u mě. Dvacet vteřin. Vsadím se,že všichnni v Capitolu teď křičí,jak jsou natěšení. Moje matka se doma nejspíš užírá strachy. Rose,asi patnáct metrů ode mě,mě pečlivě pozoruje. Znérvozňuje mě to. Deset vteřin. Všichni už se připravují ve směru,kterým poběží. Nikdo nesmí sestoupit z kruhu dřív,jinak by vyletěl do vzduchu. Vidím Jennie,kouká se na Nicka. Nevidím ho,ale vím,že se dívá na něj. Pět vteřin. Loučím se v duchu se všemi,které znám. Čtyři. Tři. Dva. Jedna.

Rozbíhám se k batohu,mým směrem běží i holka z Devítky. Vezme batoh a chce se dát na útěk,ale vytrhnu jí ho z rukou. Nemá na vybranou a běží pryč s prázdnou. Koutkem oka vidím mumraj. Všichni běží,něco hází,přetahují se a to nejhorší,zabíjejí se. Vidím Jennie,jak utíká pryč s nějakým vakem a dýkou v ruce. Musela to vzít v Rohu. Zvednu se ze země a běží pryč od Rohu,jak Haymitch říkal. Jennie běží mým směrem. Ale nemá dýku. Na chvíli se zastavím,a než se vzpamatuju,dýka prosviští kolem mě a trefí se do srdce tomu klukovi ze Sedmičky. Okamžitě padá k zemi. Než se otočím zpátky,zahlédnu Nicka,jak padá k zemi. Nick! Z nohy si vytahuje nůž,z rány mu okamžitě začne stříkat krev. Mířil do podzimní části arény,já do jarní. Rose s Astred se k němu rozběhnou,když vykřiknu: "Ne!" ale pak se dám okamžitě na útěk,protože se ke mně rozbíhají Noah s Rose,s nějakými noži a oštěpy v rukou. Běžím skrz stromy a keře,zakopávám o spadlé větve,listy mě švihají do tváře,ale nepřestávám,protože vím,že utíkám před svojí vlastní smrtí. Utíkám a nezastavuju se. Po čtvrthodině už nemůžu a sedám si na spadlý kmen stromu. Čekám,že se tady každou chvíli objeví Noah. Tak ať,aspoň to budu mít za sebou,pomyslím si. Ale nic se neděje. Chvíli se vydýchávám,ale pak se zvedám a jdu co nejdál pryč,protože takhle blízko Rohu jsem snadná kořist. Nikoho nepotkávám,jen několik zvířat,které bych lukem a několika šípy snadno skolila. Nezastavuju se,pořád jdu rychlou chůzí. Vyruší mě až první rána z děla. Zastavím se a počítám je. První. Druhá. Třetí. Takhle pokračují dál až do sedmi. Sedm mrtvých během úvodního boje v Rohu hojnosti. Nemůžu si pomoct,ale na mysl mi vytane ta hrůzostrašná myšlenka: Je Nick mezi nimi?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niky* Niky* | Web | 27. května 2013 v 16:05 | Reagovat

zrovna včera jsem knihu dočetla, četla jsem ji znovu :)

2 Ronnie Ronnie | Web | 27. května 2013 v 16:08 | Reagovat

doufám že není!! to by bylo strašný kdyby byl takhle brzo mrtvej :'(( začala jsem to číst včera večer, ale jelikož jsem u toho usínala, tak jsem se vůbec nesoustředila a odložila to na dnešek :D :) ta sréna musí vypadat dakt dobře! to by mě nikdy nenapadlo :D párkrát jsem přemýšlela co by ty proužky mohly znamenat, ale něco takového by mě fakt nenapadlo :D fakt dobrej nápad!! :) ani nevíš jak se těšim na další kapitolu, už chci vědět, co se stane dál!!! :D :) a hlavně jestli to Nick přežill :(

3 Ronnie Ronnie | Web | 27. května 2013 v 16:08 | Reagovat

[2]: *aréna :D

4 Niky* Niky* | Web | 27. května 2013 v 16:12 | Reagovat

jinak ten film s Emmou se teprve točí :)

5 Ronnie Ronnie | Web | 27. května 2013 v 16:28 | Reagovat

jééj, tak to jseš fakt rychlá :D těším se!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© jenn-shrader-lawrence | 2013 | copy only with source!